Letošní šestihodinovka, Hufnágl motosport dojíždí na pěkném šestém místě!

2008-05-27

..............a tak šestihodinovku chápu jako tečku za uplynulou sezonou. V době, kdy ještě musí odtéct v Dřevnici hodně vody a ještě nespočetněkrát se vystřídá den s nocí, se již činí první náznaky příprav na toto klání. Jsem potěšen opětovnou nominací do Honzova týmu. Přesto, že se jedná o pohodovku a šestihodinovka je teprve ve své druhém ročníku, (nepočítám -li 4 hodiny nonstop na parketách, náš zahajovací vytrvalostní závod v roce 2006) je třeba přiznat, že většina týmů si již hlídá své složení, tak aby měli jakous takous šanci dosáhnou na mísu. To v případě, že se STS-ka utká během zápolení s takovým problémem, který je minimálně na 2 minuty vyřadí z boje.

Právem tedy každého z konce sportovního pole potěší, pokud je mu nabídnuta účast na startu. Kdy v tomto případě šéf Hufnágl motorsportu Honza tak učinil a nominoval mne a Petika vedle takových borců, jako je Vlasta Handl, Petr Marčík a Libor Vondráček. Pravda, to jsem ještě netušil, že vše bude poněkud jinak. A bylo. Honzovy povinnosti kolidují s termínem startu šestihodinovky. Nenapadá mne nic rozumnějšího, než pozvednout složený prapor. Po dohodě s Honzou, že mi svěří hájit barvy týmu Hufnágl motorportu, rozesílám mejly a ověřuji telefonicky nominované jezdce. Šest dnů před startem mi sděluje Vlasta Handl, že nemůže startovat. Libor Vondráček leží spoutaný na posteli a i když před tím start potvrdil, je jasné, že zákeřná síla mu a tím pádem i týmu hatí plány. No a mrzí mne to o to víc, že Libora jsem již dlouho na asfaltu neviděl.

Zbývám já, Petr Marčík a Petik. Snad by se dalo jet i ve třech, zvažuji i tuhle variantu, ..... Nakonec vítězí selský rozum a povolávám do řad Hufnágl motorsportu Michala Pospíšila, který si odskočí z INTERCUPU trochu zařádit na okruh. Celý problém ovšem graduje ve chvíli, kdy zjišťuji, že Petr nebude schopen, stran své pracovní vytíženosti, nachystat svůj podvozek. pozn: Michal byl přizván jen jako pilot, neb konstrukce jeho speciálu na INTERCUP je na okruh zcela nevhodná. A v jeho případě jest od prvopočátku jasné, že dodá jen "ruce". S tím byl i povolán, posílit tým Hufnáglu.

Tým před závodem disponuje 4 piloty a dvěma podvozky. Mejluju Romanovi Štalmachovi a líčím mu svoji situaci. Neb mi připadalo, že to asi v tomto poměru nebude to pravé ořechové. A přiznám se, nevím, zda jsem Romana potěšil, nebo z toho z prvopočátku nebyl zrovna unešený, ... nakonec Roman předělává do své nestárnoucí dvojkolky Johnsona co někde vyštrachal a řekl mi, že je připraven bít se jako lev. Jak řekl, tak i učinil. Ale o tom až dále.

Čtyřiadvacátého květnového dne nás otrokovická dráha vítá za velmi nadějného počasí. A tak po zběžné kontrole zda všechny metly metou, zavírám popelnici a jdu se věnovat týmové přípravě, ..

Celkem tedy pět rukou a tři podvozky. Hromada nějakých akumulátorů, beden a ostatních nesmyslů, co s sebou nadějní i beznadějní piloti na takové závody tahají. To důležité, co musí být ihned po ruce jsme rozložili na dva stoly, a zbytek uskladnili do přilehlé tribuny. Roman pochopitelně využil pohostinnosti zabudované oceli, neb na závody středního významu on žádnou noblesní podložku netahá a vystačí si s málem.

Týmová strategie byla jednoduchá, .. to co já na ostatní týmy pod dobu své jízdy ztratím, ostatní musí zase v týmu dohnat. Myslím, že tahle strategie by se nakonec ukázala jako velmi moudrá, neb umožňovala našemu týmu udržovat jakš takš krok s ostatními. Obecně byl vytknut jako dosažitelný cíl, dojet ne hůře, jak šestí. Stran jízdní strategie bylo jasno a tak jsem jen zběžně ještě týmu podal informaci o tom, jak to bude fungovat, kde se co bude pokládat, aby se nám nezamotaly nenabité s nabitéma. (tohle je velmi důležitý moment, viz níže)

Pokyn pro nástup na měřený tréning byl jasný. Zajet pokud možno ten nejhorší čas. Což se nám díky bohu podařilo. Neb z šesté pozice, rozuměj ze zadu, se v klidu vyčká až se všichni po startu vysekají, ...a pak hurá dopředu. Po kvalifikacích se objevuje i nehrající kapitán Honza. Jen na skok. Přece jen mu to nedalo. Rozdá po týmu několik rad a duševní podporu. A také je mu svěřena i zahajovací, otvírací jízda závodu. Volbu, zda si vezme dvojkolku nebo čtyřkolku, vyhrává podvozek s pohonem všech čtyř kol. To ještě zvažujeme, že se budeme já a Petr Marčík střídat na dvojkolce (speciál na dvanáctihodinovku) a Petik s Michalem pojedou čtyřkolku. Nakonec s Petrem vidíme dvojkolku jako trápení a pohon komplet putuje do další, náhradní 4-kolky, kde byla před tím osazena 17,5T střída, která na MIGA s převodem který byl v podvozku k dispozici, nemá.

Doposud tedy nebylo ničeho co by mohlo ohrozit zdárně zahájený závod. První dvojku (první dvojhodinovku) jsme jeli s rozvahou a šetřili techniku. Vědomi si skutečnosti, že i šest hodin je závod vytrvalostní a v mnoha případech rozhoduje boj i funkční technika. Od RC Zlín Juniors nás při závěru dělí jen 14 kol a tak je v týmu pohoda a klídek, neb v našem případě jsme první dvě hodiny věnovali výběru vhodných akumulátorů. A co z asi 15 ks se ukázalo, že "jedou" jen dva, díky bohu že alespoň dva, na dva podvozky,..... To mne uklidnilo a bylo mi jasné, že rozhodně na Juniory máme.

Druhou dvouhodinovku jsme sice nepolevili, ale Junioři asi také vyřadili špatné akumulátory a také nepolevili. Propad o třináct kol jsem pokládal za nevýznamný a bylo mi jasné, že pokud použiji naše tajné želízko v ohni, .....tedy že nebudu já startovat.

Třetí dvouhodinu zahajujeme grandiózně a nějaký čas, asi dvě kola, se držíme na špici. Roman se svou dvoukolkou v průběhu poslední dvouhodinovky tvrdě zatápí plnokrevným čtyřkolkám a pohodě vždy svou jízdou některé soupeře stáhne o nějaké to kolo. A tak se jeden okamžik dostáváme i na pátou pozici. A Junioři mají oči pro pláč. Parta těch nejlepších, nejmenších, rozuměj nejmladších, pod vedením Jakuba, to co je vyšplouchl jejich šéftýmmanažer Seki, berou celý závod velice zodpovědně a s vervou. Nedají ani centimetr zadarmo.

Do konce závodu zbývá ani né 30 minut. No, ... jako už po několikáté se o zásadní zlepšení postaral Roman, pravda, nejen on. Jedeme pátou pozici a máme velkou šanci si ji udržet. .....a co to Milan zvedá naše auto z dráhy, pilotoval 2 minuty od výměny Petik. Neb již dál nejede. Na empire běží Michal a na dráhu jde náhradní auto. Zapnout vypínač, položit na zem, vyměnit chip. Standardní postup, ...a nic. Utíká čas a na rodíl od nás, Juniorům a nejen jim, přibývají další a další kola. Nereaguje ani servo, ... (no bodejť na akumulátoru, který je úplně na dně) A náhradní auto není, neb Roman zrovna dojel a druhý podvozek je na mém operačním stole, kde byla zjištěna diagnóza: zcela rozpůlený regl. Přiznám se, to jsem ještě neviděl, ..

Junioři nám nakládají při úplném závěru třetí dvouhodinovky 25 kol. Je to moje chyba, neb v krabici kde (jak jsem poučil tým ihned na začátku) měly být jen nabité, jsem strčil i jeden nenabitý akupak. Co naplat, že drátama nahoru, jak mám ve zvyku, neb to jsem při poučení všem ostatním jaksi zapomněl sdělit, že tak se pozná prázdný.

I přes tenhle kotrmelec mi (a týmu) nezbývá, bohužel, než být spokojen. Loni dojel Hufnágl motorsport na dvanáctihodinovce v Blansku pod Honzovým vedením na šestém místě. Mě se podařilo standardní dosahované umístění Hufnágl motorsportu udržet a také jsem tým dovedl do závěru šestihodinovky na místě šestém, tak jak bylo v plánu. Parta Huhnáglu jela dobře a nebýt technických komplikací (a mít o něco lepší akumulátory), jistě útočíme na vyšší příčku. Ale, to je šestihodinovka. Vše rozhoduje. A jak to vypadá, když se na šestihodinovku podíváme očima matematika?

Nakonec posuďte sami v číslech: Vítěz STS-ka ujela za šest hodin 437 +439 +439 kol tj. 1315 kol, při střední délce dráhy 142m pak 186730m, tj, 186,7km = průměrnou rychlostí 31,3km /hod (pro nezasvěcené čtenáře přidám s MIGEM !)

Hufnágl motorsport ujel 367 +374 +371 kol tj. 1112 kol, při střední délce dráhy 142m pak 186730m, tj, 157,9km = průměrnou rychlostí 26,3km /hod STS-ka nám ujela za šest hodin jen o 28 km a to je cesta ze Zlína do Luhačovic. Tedy co by kamenem dohodil.

Sláva vítězům, jak jinak, zcela po zásluze, neb kroužili pravidelně jak vosy kolem pixle medu. STS MAX team: Miroslav Dolanský, Milan Peška, Richard Granát, Víťa Křemeček Salátovka tedy zůstává v těch nejlepších rukou doma a pochybuji, že by z venku si pro ni mohl někdo dojet. Bude-li RC Zlín disponovat takovou jezdeckou kvalitou jakou v současné době má, není se třeba obávat, že by zlínský region salátovka mohla v roce 2009 opustit. (zde myšleno, že jaksi Valmezáky, kýžto dnes již disponují vlastní dráhou, pokládám za "naše")

2/ Fr. Drivers 3/ Cobra 11 4/ Valmez Racing 5/ RC Zlín juniors 6/ Hufnágl motorsport

Čest poraženým.

Pěkné počasí, neopakovatelná atmosféra na rozdíl oproti standardním závodům. Auta těch mladších letící pytlajnem bez ohledu na asfaltové duny, .. směsice výkřiků z empire směrem do depa, ……. … a je to zaplé ?? tak to zapni!! ….. pro to safra nejede??

Nevím jak ostatní, já měl v depu vcelku fofr. Domů jsem odjížděl sic unaven ale s pocitem radosti na duši. Snad i ostatní. A tak za sebe říkám, již se těším na další ročník…..

... "a to bude sekáč, ten se nezakecá,..." slovy klasika. Aby bylo dobře pochopeno, myslím, že by bylo na čase umožnit Hufnágl motorsportu na našich šestihodinových závodech opět obhajovat příčky na výsluní, jak je zvykem.

Oznamuji nominaci týmu "slow Neudek" na příští šestihodinovku.

Karel