Valmez-adrenalin v třicetistupňovém vedru, do poslední kapky kávy.
2008-07-31
Závěr týdne byl pohodový a tak jsem naplánoval, že spojím příjemné s užitečným a pláchnu odpočívat na nedělní valmezácké závody. Válení se na vyhlášených plážích, pravda, to není moje parketa. Volba akčního odpočinku padla na sousedy, region pohody a klídku. Rožnovsko. V tomto kraji se narodil Radegast. Pravda i když za Kozlem ku dnešku poněkud pokulhává. Kolem jedenácté v sobotu nakládám zavazadlový prostor astry komponenty. V sobotu proto, abych pokořil onu valmezáckou asfaltovou klouzačku a přišel na to jak to udělat abych nejel v neděli opět drift.
1a/ tak jsme s Leošem dali 3 kusy. Ale to předbíhám událostem, .....
Přijel jsem v po poledním, abych zjistil na valmezácké dráze, že se bez elektriky neobejdu. Neb jsem opomněl jeden důležitý fakt, že i když baterky, co zely prázdnotou nabiju, nemám je čím přiletovat. A tak 12:36 telefonuji Leošovi, který mne ujišťuje, že kolem druhé je tam (na dráze) jak na koni. Jak řekl, také udělal. Přijel, samodomo metlou celou dráhu pouklízel, a zcela zpocený doštrachal, zbytek komponentů své stáje. Další, do pozdního večera někde kolem osmé, probíhá zcela standardně. Nespěcháme, užíváme odpoledního sluníčka, které nás nepálí do makovic díky přístřešku. Kecáme, nabíjíme, jezdíme a štelujeme. (správně, ladíme) pozn: valmezácká klouzačka vyžaduje zcela jiný přístup. Teda já špekuluju a Leoš dolaďuje. Nakonec to vypadá na 36 gumy a změny na zadku vozu.
Mezi tím problematicky odpovídáme zvídavé omladině, klukům co přihlíží našemu snažení a nasazují nám auta na dráhu. Na dotaz, co to stojí, ……………se jen ztěžka odpovídá. V dobu, co slunce je již hodně nízko, balíme. Leoš jede domů a já pokračuji do penzionu „U Bundaru“.
Vidlička a nůž drtí poslední kousky vepřového se sýrem a co uvnitř (řízku) byla i uzená krkovička, ihned poté co jsem absolvoval půllitrovou česnekačku. Sakra, no to se prostě nedalo zkonzumovat, stran množství. Za kvalitu putuje prostřednictvím servírky poděkování do kuchyně, … a to už skřípou Leošovy brzdy, odkládá horský speciál o dvou kolech do stojanu a zasedá ke stolu.
Dále viz : 1a
Po koupeli spím jak nemluvně. Až do otravného zvuku budíku. Ten ještě 6x zašlápnu. Nakonec vstávám a pomalu se začínám probouzet do nedělního rána. Jsem odpočat a v pohodě. Cestou nakoupím makovec a frčím na dráhu. Skutečně něco málo po osmé protínám bránu valmezácké dráhy. Přemlouvám Broodyho, že na slunku to nebude to pravé ořechové. Ani moc nemusím. Solarbranaltán stojí a naše makovice zůstavají tudíž chladnými. A chladnokrevně Brody kontroluje výsledovku, kolik že má najeto na ostatní, aby uchránil svou pozici. V rozjížkách ještě klukům z casomíry projedu pravou stranou od branky a vezmu s sebou kabel. Aby to neměli tak jednoduché. Kdybych se tam chtěl trefit, tak se mi to nepodaří. Vedro na finalovky začíná gradovat. Upocené ruce je třeba pravidelně koupat, jinak se k rádiu přilepí. Asfalt přes svoji výslovečnou hladkost odpiloval z mých 36-tek zbytek gumy, objevuje se na několika místech plátno. A tak do poslední finálovky, kdy jedu na pěkném pátém místě, nastupuji s bezdušovým sbíranikem, co v kufru zůstalo. Kupodivu to drží.
Pěkné pohodové závody, zcela "rodinná" atmosféra, černý i standardní humor. Počet startovního pole slušný i když je redukován dovolenkáři. A tak končíme vyhlášením něco málo po druhé odpolední. Zmoženi vedrem ale s radostí na duši sedláme ty větší čtyřkolky a ujíždíme k domovu. No a pokud někdo trvá na reportu stran závodění, pak na valmezáckých stránkách jej najdete komplet a to zde:
http://www.rc-valmezracing.webgarden.cz/rok-2008/report-ze-4-zavodu.html
Karel
1a/ tak jsme s Leošem dali 3 kusy. Ale to předbíhám událostem, .....
Přijel jsem v po poledním, abych zjistil na valmezácké dráze, že se bez elektriky neobejdu. Neb jsem opomněl jeden důležitý fakt, že i když baterky, co zely prázdnotou nabiju, nemám je čím přiletovat. A tak 12:36 telefonuji Leošovi, který mne ujišťuje, že kolem druhé je tam (na dráze) jak na koni. Jak řekl, také udělal. Přijel, samodomo metlou celou dráhu pouklízel, a zcela zpocený doštrachal, zbytek komponentů své stáje. Další, do pozdního večera někde kolem osmé, probíhá zcela standardně. Nespěcháme, užíváme odpoledního sluníčka, které nás nepálí do makovic díky přístřešku. Kecáme, nabíjíme, jezdíme a štelujeme. (správně, ladíme) pozn: valmezácká klouzačka vyžaduje zcela jiný přístup. Teda já špekuluju a Leoš dolaďuje. Nakonec to vypadá na 36 gumy a změny na zadku vozu.
Mezi tím problematicky odpovídáme zvídavé omladině, klukům co přihlíží našemu snažení a nasazují nám auta na dráhu. Na dotaz, co to stojí, ……………se jen ztěžka odpovídá. V dobu, co slunce je již hodně nízko, balíme. Leoš jede domů a já pokračuji do penzionu „U Bundaru“.
Vidlička a nůž drtí poslední kousky vepřového se sýrem a co uvnitř (řízku) byla i uzená krkovička, ihned poté co jsem absolvoval půllitrovou česnekačku. Sakra, no to se prostě nedalo zkonzumovat, stran množství. Za kvalitu putuje prostřednictvím servírky poděkování do kuchyně, … a to už skřípou Leošovy brzdy, odkládá horský speciál o dvou kolech do stojanu a zasedá ke stolu.
Dále viz : 1a
Po koupeli spím jak nemluvně. Až do otravného zvuku budíku. Ten ještě 6x zašlápnu. Nakonec vstávám a pomalu se začínám probouzet do nedělního rána. Jsem odpočat a v pohodě. Cestou nakoupím makovec a frčím na dráhu. Skutečně něco málo po osmé protínám bránu valmezácké dráhy. Přemlouvám Broodyho, že na slunku to nebude to pravé ořechové. Ani moc nemusím. Solarbranaltán stojí a naše makovice zůstavají tudíž chladnými. A chladnokrevně Brody kontroluje výsledovku, kolik že má najeto na ostatní, aby uchránil svou pozici. V rozjížkách ještě klukům z casomíry projedu pravou stranou od branky a vezmu s sebou kabel. Aby to neměli tak jednoduché. Kdybych se tam chtěl trefit, tak se mi to nepodaří. Vedro na finalovky začíná gradovat. Upocené ruce je třeba pravidelně koupat, jinak se k rádiu přilepí. Asfalt přes svoji výslovečnou hladkost odpiloval z mých 36-tek zbytek gumy, objevuje se na několika místech plátno. A tak do poslední finálovky, kdy jedu na pěkném pátém místě, nastupuji s bezdušovým sbíranikem, co v kufru zůstalo. Kupodivu to drží.
Pěkné pohodové závody, zcela "rodinná" atmosféra, černý i standardní humor. Počet startovního pole slušný i když je redukován dovolenkáři. A tak končíme vyhlášením něco málo po druhé odpolední. Zmoženi vedrem ale s radostí na duši sedláme ty větší čtyřkolky a ujíždíme k domovu. No a pokud někdo trvá na reportu stran závodění, pak na valmezáckých stránkách jej najdete komplet a to zde:
http://www.rc-valmezracing.webgarden.cz/rok-2008/report-ze-4-zavodu.html
Karel
KN