Zimní Hufnágl Ice Trophy ::::::: 2005-2006 ::::::: je minulostí
2006-03-28
Dramatický závěr ročníku 2005/06 a shoda bodů na stupních vítězů. Tak lze ve stručnosti charakterizovat poslední klání zimního seriálu Hufnágl Ice Trophy. Vyrovnanost výkonů jezdců v jednotlivých závodech se projevila i ve vyrovnanosti celkových výsledků. O celkovém pořadí tak nejednou rozhodoval první vzájemný duel. O tom, že toto kriterium nebylo vhodně navrženo mě přesvědčovala řada jezdců, ale není to hlavní náplní tohoto článku.
Skupina 10 minut
Podle očekávání se role favorita zhostil Petr Novotný a ač z počátku bojoval více s technikou než s konkurencí, podařilo se mu na poslední jízdu nastavit auto přesně podle vlastního přání. Poslední jízdou, která byla spíš z říše snů, než pozemského charakteru, si strhl poslední zimní prvenství na svou stranu a dovršil tak maximální počet sta bodů v celkovém součtu.
Těsně za ním pak skončil Martin Bábovský, který celý den jezdil jako vyměněný a srdnatě bojoval o místo na výsluní stupňů vítězů. Nakonec právě výše zmíněné pravidlo způsobilo, že se neoctl ani na druhém, či třetím místě, ale s bramborou v kapse. Slova o tom, že jeho zlepšení je neuvěřitelné a že je jediným, kdo v současné době dokáže držet krok s famózním Petrem byla jen slabou náplastí na jeho zklamání. Tak snad mu vše výjde na jedničku už v rychle se blížící letní sezoně.
Naopak radost ze stupňů vítězů byla jediným co vykouzlilo úsměv na rtech Sama a Milana. Oba dva se totiž v posledním klání trápili s nefungující technikou a jejich výkon zdaleka neodpovídal jejich standardu.
Neúprosná časomíra mi o 0,88s usekla poslední šanci přeskočit některé ze svých soupeřů a došplhat se na druhou pozici. Necelá vteřinka a bylo po naději na výsledek. Páté místo bylo proto velké zklamání a ještě větší motivace neponechat v létě nic náhodě. Výčet by byl ještě dlouhý, ale závěr lze udělat jednoduchý. Na léto se máme na co těšit, protože konkurence je moc vyrovnaná.
Skupina 5 minut
S naladěným a nabroušeným autem se přišel prát o poslední šanci i Mira Zikmund. Nelehký úkol porazit Vlastu pojal velmi osobně, ale nutno podotknout, že férově. Byli jsme tak svědky nevídané podívané, kdy tito dva jezdili bok po boku a všem v hale předváděli krásné souboje na nejvyšší úrovni při extrémních rychlostech. Jako na houpačce se pak měnilo jejich pořadí a Mira všem přítomným a hlavně sobě dokázal, že umí Vlastu porazit, nebo mu aspoň být rovnocenným soupeřem.
Taky Richard předvedl, že příprava ze zlínských Rally je na vysoké úrovni a trochu ve stínu dvou velkých rivalů si vyjezdil abs. třetí pozici. Překvapením pak byla čtvrtá pozice juniora Matěje Bábovského, ale v širším měřítku by se dalo dohadovat, že to byla rodinná strategie.
Posledním, kdo se vtlačil před dvojici nováčků ve světe RC (Petr & Libor) byl pak Martin Škrobánek. Pokaždé, když jsem se s ním na závodech potkal, musel jsem smeknout s jakou pohodovostí vše bere. Jakoby ani nezávodil. Opak je pravdou a pátá příčka asi nevystihuje jeho možnosti. Ale ta pohoda, to by ste se měli všichni naučit. Prostě ogaři z valašska, jsou pohodáři a pro mě jsou velkým vzorem.
Následuje elita a výkvět Otrokovic. Petr Marčík nezaváhal a udržel pozici jedničky mezi vycházejícíma hvězdama. Snad Libor nebyl plně soustředěn na sezonu a závěr trochu vypustil poté, co se stal tuplovaným otcem, ale o to větší bude mít motivaci pro letní sezonu.
Následuje další z jezdců týmu MaKoŠ Jardy Malý, kterému stačily tři závody k zisku osmé pozice. Výrazným překvapením je devátý intercupista SeKi. Na začátku sezony by ho asi nikdo netipoval do první desítky.....
Co dál? Parkety jsou pro nás, co lítaj dveřma napřed, povrch jako stvořený, ale na všech bylo vidět, že se těší na asfalt a sluneční letní dny. Popřejme tedy účastníkům Hufnágl Ice Trophy 2006 hodně úspěchů a pohodově strávených chvil.
A tím názvem se nenechte mást, protože právě v parném létě příjde ten ledový (zmrzlinový) pohár, jako nejlepší trofej.
Skupina 10 minut
Podle očekávání se role favorita zhostil Petr Novotný a ač z počátku bojoval více s technikou než s konkurencí, podařilo se mu na poslední jízdu nastavit auto přesně podle vlastního přání. Poslední jízdou, která byla spíš z říše snů, než pozemského charakteru, si strhl poslední zimní prvenství na svou stranu a dovršil tak maximální počet sta bodů v celkovém součtu.
Těsně za ním pak skončil Martin Bábovský, který celý den jezdil jako vyměněný a srdnatě bojoval o místo na výsluní stupňů vítězů. Nakonec právě výše zmíněné pravidlo způsobilo, že se neoctl ani na druhém, či třetím místě, ale s bramborou v kapse. Slova o tom, že jeho zlepšení je neuvěřitelné a že je jediným, kdo v současné době dokáže držet krok s famózním Petrem byla jen slabou náplastí na jeho zklamání. Tak snad mu vše výjde na jedničku už v rychle se blížící letní sezoně.
Naopak radost ze stupňů vítězů byla jediným co vykouzlilo úsměv na rtech Sama a Milana. Oba dva se totiž v posledním klání trápili s nefungující technikou a jejich výkon zdaleka neodpovídal jejich standardu.
Neúprosná časomíra mi o 0,88s usekla poslední šanci přeskočit některé ze svých soupeřů a došplhat se na druhou pozici. Necelá vteřinka a bylo po naději na výsledek. Páté místo bylo proto velké zklamání a ještě větší motivace neponechat v létě nic náhodě. Výčet by byl ještě dlouhý, ale závěr lze udělat jednoduchý. Na léto se máme na co těšit, protože konkurence je moc vyrovnaná.
Skupina 5 minut
S naladěným a nabroušeným autem se přišel prát o poslední šanci i Mira Zikmund. Nelehký úkol porazit Vlastu pojal velmi osobně, ale nutno podotknout, že férově. Byli jsme tak svědky nevídané podívané, kdy tito dva jezdili bok po boku a všem v hale předváděli krásné souboje na nejvyšší úrovni při extrémních rychlostech. Jako na houpačce se pak měnilo jejich pořadí a Mira všem přítomným a hlavně sobě dokázal, že umí Vlastu porazit, nebo mu aspoň být rovnocenným soupeřem.
Taky Richard předvedl, že příprava ze zlínských Rally je na vysoké úrovni a trochu ve stínu dvou velkých rivalů si vyjezdil abs. třetí pozici. Překvapením pak byla čtvrtá pozice juniora Matěje Bábovského, ale v širším měřítku by se dalo dohadovat, že to byla rodinná strategie.
Posledním, kdo se vtlačil před dvojici nováčků ve světe RC (Petr & Libor) byl pak Martin Škrobánek. Pokaždé, když jsem se s ním na závodech potkal, musel jsem smeknout s jakou pohodovostí vše bere. Jakoby ani nezávodil. Opak je pravdou a pátá příčka asi nevystihuje jeho možnosti. Ale ta pohoda, to by ste se měli všichni naučit. Prostě ogaři z valašska, jsou pohodáři a pro mě jsou velkým vzorem.
Následuje elita a výkvět Otrokovic. Petr Marčík nezaváhal a udržel pozici jedničky mezi vycházejícíma hvězdama. Snad Libor nebyl plně soustředěn na sezonu a závěr trochu vypustil poté, co se stal tuplovaným otcem, ale o to větší bude mít motivaci pro letní sezonu.
Následuje další z jezdců týmu MaKoŠ Jardy Malý, kterému stačily tři závody k zisku osmé pozice. Výrazným překvapením je devátý intercupista SeKi. Na začátku sezony by ho asi nikdo netipoval do první desítky.....
Co dál? Parkety jsou pro nás, co lítaj dveřma napřed, povrch jako stvořený, ale na všech bylo vidět, že se těší na asfalt a sluneční letní dny. Popřejme tedy účastníkům Hufnágl Ice Trophy 2006 hodně úspěchů a pohodově strávených chvil.
A tím názvem se nenechte mást, protože právě v parném létě příjde ten ledový (zmrzlinový) pohár, jako nejlepší trofej.
Jan Matyáš