VYTRVALOSTNÍ ZÁVOD 12-TI HODINOVKA V BLANSKU
2006-07-12
Dvanáct hodin závodu s RC modelem, jehož jediným zdrojem je baterie? To myslíte jako vážně? Dyť na běžných závodech se jezdí rozjížďky a finálové jízdy po šesti minutách a tak tak se stíhají dobíjet paky pro další jízdy. To bude nuda…..
Jestli mi toto někdo ještě bude tvrdit, tak ať jde do pryč!!!! Plni napětí, odhodlání a síly dokázat, že i my jsme schopni tohoto podniku se zůčastnit, jsme se rozhodli v našem RC klubu nastínit unikátnost a lákavost vytrvalostního závodu. Nikdo z nás si nedovedl představit o co půjde, a tak se zájemci hrnuli až jsme museli v klubu rozhodnout o strategii dvou týmů. Ano , vznikl přetlak kvalitních jezdců a hrozily konflikty při výběru zájemců. Inu o prestižním závodu v Blansku se předtím hodně mluvilo ale poprvé se rozhodlo že RC klub Zlín se tohoto klání zúčastní.
Nemalé investiční náklady na zakoupení neznámého podvozku předepsaného pro tento ročník se nakonec vyřešily a vznikly dva týmy z nichž jeden prioritní nesl na bedrech reprezentační povinnosti RC klubu Zlín. Druhým týmem zlínských jezdců byl pověřen Hufnágl Motorsport jako zakládající frakce klubu. Tím začal tajný konkurenční boj, který ve svojí podstatě vedl k vybičování všech pověřených k tomu aby se zlínský RC klub zapsal co nejlépe do historie tohoto klání.
První problémy spočívaly v dlouhé čekací lhůtě na nové typy podvozků , které nikdo neznal hlavně z hlediska instalačního prostoru baterií a jízdních vlastností. Laborovalo se o počtu nutných bateriových paků, počtu motorů, pneumatik a náhradních dílů které by zaručily bezproblémový provoz po celých 12 hodin. Nicméně i tato překážka se v dostatečném předstihu zvládla a mohli jsme vyrazit na závody. No vlastně ne…. Konsolidovaný tým Hufnágl MS měl kompletní tým, ale v řadách RC Zlín se projevily absence v důsledku neplánovaných dovolených ( tzv. last minuty ) a ještě ve čtvrtek jsme nevěděli kdo vlastně bude pilotovat RC klub Zlín k prvnímu vítězství ve vytrvalostním závodu. Na poslední chvíli nám přislíbil pomoc matador dvoukolových podvozků Drahoš Čevela, který oželel oblíbené pětiny F1 ve Slavkově a posílil náš oslabený tým a tím zasel jistotu a klid do našich řad. Na vytrvalostní závod vyrazily tedy tyto sestavy:
RC Zlín:
Jakub Černý
Milan Peška
Tomáš Brodský
Drahoš Čevela
mechanici: Vilda Gabriel, Mira Křížek
koordinátor: Libor Černý
Hufnágl Motorsport:
Honza Matyáš
Petr Novotný
Martin Bábovský
Martin Bábovský ml.
mechanici: Matěj Bábovský, Karel Neudek
koordinátor: Eva Matyášová
Vyrazili jsme tedy ve dvě hodiny odpoledne v pátek s tím že radši přijedeme dříve do dějiště a v klidu se aklimatizujeme. Po pohodové jízdě v podmínkách nového bodového systému (k poslechu hrál Elán, pitný režim zaručoval Birrel, nikdo nepředjížděl ) jsme dorazili do areálu RC Blansko. Na chvíli u nás zavládlo zděšení protože na dráze byly již v podstatě všechny týmy a pilně trénovaly. Sice v okamžiku kdy jsme začali instalovat Milanův monstrózní stan všichni přerušili testování a sledovali zrod našeho týmového přístřešku s kvalitním osvětlením ale potom je uchvátil jiný tahák pořadatele a tím bylo čepované pívo Páter Černá Hora 11-ka. V tom okamžiku z nás spadla nervozita a věděli jsme že tady jsme doma. Navečer sprchlo, trať ale byla vysušena, a naše auto večer jezdilo jako víno. Testování jsme ukončili a rychle do hajan. Místo večerníčku jsme poslouchali z vedlejšího depa zážitky z vojenské služby a po humorných historkách typu tankový prapor jsme ve tři hodiny všichni usnuli, s tím že ráno dospíme.
Nešetřili nás!!!!! Jíž v osm přijeli naši kolegové , nadržení piloti, a chtěli závodit…. Marně jsme jim vysvětlovali že jejich snaha je mírně řečeno nekonstruktivní a že všechno funguje.Po nekompromisním tlaku z jejich strany jsme však zjistili velký problém. Milan jaksi nepošévoval krystaly a byl ohrožen v podstatě samotný start. To se nakonec projevilo jako planý poplach , protože neovladatelnost byla zapříčiněna polohou personálního čipu. Rychle jsme se vrhli na přemístění a podařillo se stihnout alespoň měřený trénink . K našemu údivu ale naprosto odmítaly držet gumy. To co fungovalo večer, v poledne na rozpáleném asfaltu bylo úplně jinak. Do startu jsme tedy nastupovali s tím co jsme si mysleli že je nejlepší ale byla to loterie. Přesně v poledne, ve 12 hodin, se mohl závod odstartovat. Na všech pilotech i jejich pomocnících bylo vidět opravdové napětí a nervozita, kdy už se budou moci poprat o umístění a časy na dráze. Odstartováno!!! V prvních kolech jsme všichni hltali auta na dráze jako bychom nevěřili že se pojede celých dvanáct hodin, ale nuda to opravdu nebyla. První hodina uběhla ani jsme nevěděli jak. Obzvlášt našemu týmu. Pneu vážně nefungovaly a když jsme mimo plánované zastávky museli vložit výměnu pneu a prodloužené zastávky při výměně baterií tak jsme se propadali níž a níž, stráceli další kola až jsme se nakonec ustálili na sedmém místě, před námi padesát za námi padesát. V této pozici jme setrvali až do konce odpoledne jenom ztráta na prvních šest se zvýšila na hrozivých sto kol. Na špici se proháněl neohrožovaně Hobby team Praha, jako by si jezdil svůj závod, za ním potom se střídalo pět týmů, Liberec, Kubrt team, Maval Ostrava, Hufnágl a RC Blansko. Za námi jsme si hlídali Prostějov , Žamberk a Lysou nad Labem v dostatečném odstupu. Pneu začali konečně fungovat. Navíc naši kamarádi z Hufnágl motorsport měli technický problém na podvozku a my jsme se mohli přesvědčit jak rychle se nádskok snižuje o desítky kol za minutu. Vše ale kluci šikovní nakonec spravili a jelo jim to jako blesk. Ani jsme si nevšimli že už se rozsvítili nad tratí halogeny a Honza dal pokyn rozsvítit i v autě. Rázem jsme se ocitli v poslední hodině závodu. Teď bylo nutné neudělat zásadní chybu rozpočítat výměnu baterií a dojet. Na prvním místě stále neohroženě kroužil Hobby team ale za ním zuřil velký boj. Po jedenácti hodinách bojovali Maval a Liberec v jednom kole deset metrů od sebe. To byl nejnapínavější souboj závodu, ostravští nasadili tajnou zbraň, pilota Michala, ten najížděl neuvěřitelné stabilní časy krouhal kolo za kolem až se dokonce probojoval až na druhé místo ale nakonec Liberec přece jenom druhé místo urval zpět. Nám se už jen podařilo zmenšit ztrátu na kolegy z Hufnáglu a pojistit si sedmé místo. Ve dvanáct byl závod odmávnutý za hlasitých ovací všech týmů. Organizátorům se myslím povedl velice dobrý závod, naše týmy byly nadmíru spokojeny, zkusili jsme si co vytrvalostní závod obnáší, nevyhořeli jsme, neztratili jsme se, neudělali ostudu a hlavně prožili jsme krásný zážitek mezi supr lidičkama. Konečné pořadí zde .
Jestli mi toto někdo ještě bude tvrdit, tak ať jde do pryč!!!! Plni napětí, odhodlání a síly dokázat, že i my jsme schopni tohoto podniku se zůčastnit, jsme se rozhodli v našem RC klubu nastínit unikátnost a lákavost vytrvalostního závodu. Nikdo z nás si nedovedl představit o co půjde, a tak se zájemci hrnuli až jsme museli v klubu rozhodnout o strategii dvou týmů. Ano , vznikl přetlak kvalitních jezdců a hrozily konflikty při výběru zájemců. Inu o prestižním závodu v Blansku se předtím hodně mluvilo ale poprvé se rozhodlo že RC klub Zlín se tohoto klání zúčastní.
Nemalé investiční náklady na zakoupení neznámého podvozku předepsaného pro tento ročník se nakonec vyřešily a vznikly dva týmy z nichž jeden prioritní nesl na bedrech reprezentační povinnosti RC klubu Zlín. Druhým týmem zlínských jezdců byl pověřen Hufnágl Motorsport jako zakládající frakce klubu. Tím začal tajný konkurenční boj, který ve svojí podstatě vedl k vybičování všech pověřených k tomu aby se zlínský RC klub zapsal co nejlépe do historie tohoto klání.
První problémy spočívaly v dlouhé čekací lhůtě na nové typy podvozků , které nikdo neznal hlavně z hlediska instalačního prostoru baterií a jízdních vlastností. Laborovalo se o počtu nutných bateriových paků, počtu motorů, pneumatik a náhradních dílů které by zaručily bezproblémový provoz po celých 12 hodin. Nicméně i tato překážka se v dostatečném předstihu zvládla a mohli jsme vyrazit na závody. No vlastně ne…. Konsolidovaný tým Hufnágl MS měl kompletní tým, ale v řadách RC Zlín se projevily absence v důsledku neplánovaných dovolených ( tzv. last minuty ) a ještě ve čtvrtek jsme nevěděli kdo vlastně bude pilotovat RC klub Zlín k prvnímu vítězství ve vytrvalostním závodu. Na poslední chvíli nám přislíbil pomoc matador dvoukolových podvozků Drahoš Čevela, který oželel oblíbené pětiny F1 ve Slavkově a posílil náš oslabený tým a tím zasel jistotu a klid do našich řad. Na vytrvalostní závod vyrazily tedy tyto sestavy:
RC Zlín:
Jakub Černý
Milan Peška
Tomáš Brodský
Drahoš Čevela
mechanici: Vilda Gabriel, Mira Křížek
koordinátor: Libor Černý
Hufnágl Motorsport:
Honza Matyáš
Petr Novotný
Martin Bábovský
Martin Bábovský ml.
mechanici: Matěj Bábovský, Karel Neudek
koordinátor: Eva Matyášová
Vyrazili jsme tedy ve dvě hodiny odpoledne v pátek s tím že radši přijedeme dříve do dějiště a v klidu se aklimatizujeme. Po pohodové jízdě v podmínkách nového bodového systému (k poslechu hrál Elán, pitný režim zaručoval Birrel, nikdo nepředjížděl ) jsme dorazili do areálu RC Blansko. Na chvíli u nás zavládlo zděšení protože na dráze byly již v podstatě všechny týmy a pilně trénovaly. Sice v okamžiku kdy jsme začali instalovat Milanův monstrózní stan všichni přerušili testování a sledovali zrod našeho týmového přístřešku s kvalitním osvětlením ale potom je uchvátil jiný tahák pořadatele a tím bylo čepované pívo Páter Černá Hora 11-ka. V tom okamžiku z nás spadla nervozita a věděli jsme že tady jsme doma. Navečer sprchlo, trať ale byla vysušena, a naše auto večer jezdilo jako víno. Testování jsme ukončili a rychle do hajan. Místo večerníčku jsme poslouchali z vedlejšího depa zážitky z vojenské služby a po humorných historkách typu tankový prapor jsme ve tři hodiny všichni usnuli, s tím že ráno dospíme.
Nešetřili nás!!!!! Jíž v osm přijeli naši kolegové , nadržení piloti, a chtěli závodit…. Marně jsme jim vysvětlovali že jejich snaha je mírně řečeno nekonstruktivní a že všechno funguje.Po nekompromisním tlaku z jejich strany jsme však zjistili velký problém. Milan jaksi nepošévoval krystaly a byl ohrožen v podstatě samotný start. To se nakonec projevilo jako planý poplach , protože neovladatelnost byla zapříčiněna polohou personálního čipu. Rychle jsme se vrhli na přemístění a podařillo se stihnout alespoň měřený trénink . K našemu údivu ale naprosto odmítaly držet gumy. To co fungovalo večer, v poledne na rozpáleném asfaltu bylo úplně jinak. Do startu jsme tedy nastupovali s tím co jsme si mysleli že je nejlepší ale byla to loterie. Přesně v poledne, ve 12 hodin, se mohl závod odstartovat. Na všech pilotech i jejich pomocnících bylo vidět opravdové napětí a nervozita, kdy už se budou moci poprat o umístění a časy na dráze. Odstartováno!!! V prvních kolech jsme všichni hltali auta na dráze jako bychom nevěřili že se pojede celých dvanáct hodin, ale nuda to opravdu nebyla. První hodina uběhla ani jsme nevěděli jak. Obzvlášt našemu týmu. Pneu vážně nefungovaly a když jsme mimo plánované zastávky museli vložit výměnu pneu a prodloužené zastávky při výměně baterií tak jsme se propadali níž a níž, stráceli další kola až jsme se nakonec ustálili na sedmém místě, před námi padesát za námi padesát. V této pozici jme setrvali až do konce odpoledne jenom ztráta na prvních šest se zvýšila na hrozivých sto kol. Na špici se proháněl neohrožovaně Hobby team Praha, jako by si jezdil svůj závod, za ním potom se střídalo pět týmů, Liberec, Kubrt team, Maval Ostrava, Hufnágl a RC Blansko. Za námi jsme si hlídali Prostějov , Žamberk a Lysou nad Labem v dostatečném odstupu. Pneu začali konečně fungovat. Navíc naši kamarádi z Hufnágl motorsport měli technický problém na podvozku a my jsme se mohli přesvědčit jak rychle se nádskok snižuje o desítky kol za minutu. Vše ale kluci šikovní nakonec spravili a jelo jim to jako blesk. Ani jsme si nevšimli že už se rozsvítili nad tratí halogeny a Honza dal pokyn rozsvítit i v autě. Rázem jsme se ocitli v poslední hodině závodu. Teď bylo nutné neudělat zásadní chybu rozpočítat výměnu baterií a dojet. Na prvním místě stále neohroženě kroužil Hobby team ale za ním zuřil velký boj. Po jedenácti hodinách bojovali Maval a Liberec v jednom kole deset metrů od sebe. To byl nejnapínavější souboj závodu, ostravští nasadili tajnou zbraň, pilota Michala, ten najížděl neuvěřitelné stabilní časy krouhal kolo za kolem až se dokonce probojoval až na druhé místo ale nakonec Liberec přece jenom druhé místo urval zpět. Nám se už jen podařilo zmenšit ztrátu na kolegy z Hufnáglu a pojistit si sedmé místo. Ve dvanáct byl závod odmávnutý za hlasitých ovací všech týmů. Organizátorům se myslím povedl velice dobrý závod, naše týmy byly nadmíru spokojeny, zkusili jsme si co vytrvalostní závod obnáší, nevyhořeli jsme, neztratili jsme se, neudělali ostudu a hlavně prožili jsme krásný zážitek mezi supr lidičkama. Konečné pořadí zde .
Libor Černý