HIT #5
2006-09-11
Pátek 8.9.06
Tak co dál? Všechno nachystané, programy nahrané v PC X-krát testováno, no takhle připraven jsem na HIT ještě nikdy nebyl. Dokonce jdu spát před jedenáctou a to jindy chodívám až kolem čtvrté ráno. Snad vše výjde a nebude pršet.
Sobota 9.9.06 (prostě den BLBEC)
Ráno vyzvednout Dana a jede se na dráhu. Vše je již předchystáno, zapojuji PC a další propriety a už to začíná.
Antilogické hlášce, že chybí klávesnice a tedy je nutno pro pokračování stisknout formuli-1 (zjevně na té chybějící klávesnici) se jen vysmívám. Za tento výsměch mě ale potrestá další hláška protivného PC, kterému stále něco chybí, tentokrát harddisk. Po přesvědčovací procedůře v BIOSu najde kompjůtr disk větší než obvykle. Místo 2GB najde disk o kapacitě 136GB a já z tohoto upgrade radost věru nemám. Při dalším spuštění, kdy máme klávesnici, disk i monitor je zobrazena hláška, že nemáme MBR, což lze volně přeložit jako, že nemáme šanci. Nacvičuju si cestu domů a vyzvedávám další kompl, který by mohl onen raněný suplovat. Po všech peripetiích a přípravách se odmítá domluvit s tiskárnou a je po dalších nadějích.
Nutnou potřebu zázraku vytušil Patrik Ištok a donesl z auta notebook a další příslušnosti, díky kterým se mohlo pokračovat. DÍKY!
Raní stávkování techniky bylo předzvěstí dne plného stávek. K odmítavým počítačům se přidala neochota nasazovačů (ne všech) a když se přidalo i moje závodní auto, bylo to na mě tak akorát. Různé předměty i různé výrazy řezaly vzduch jako vystřelené šípy s jedovatým hrotem. Zbalil jsem věci a bral se k domovu.
Žeby konec tohoto nářku? Ne. Na parkovišti jsem zjistil, že nemám auto. Zcela zničen jsem si chtěl dát panáka, jenže nebylo kde. Totálně jsem rezignoval, zasedl za PC a odkočíroval konec závodů. A tak jsem se na sobotu těšil.
Průběh závodů si přečtěte na stránkách Igora Vlahoviče, který se víc než na emoce soustředil na jízdu.
Tak co dál? Všechno nachystané, programy nahrané v PC X-krát testováno, no takhle připraven jsem na HIT ještě nikdy nebyl. Dokonce jdu spát před jedenáctou a to jindy chodívám až kolem čtvrté ráno. Snad vše výjde a nebude pršet.
Sobota 9.9.06 (prostě den BLBEC)
Ráno vyzvednout Dana a jede se na dráhu. Vše je již předchystáno, zapojuji PC a další propriety a už to začíná.
Antilogické hlášce, že chybí klávesnice a tedy je nutno pro pokračování stisknout formuli-1 (zjevně na té chybějící klávesnici) se jen vysmívám. Za tento výsměch mě ale potrestá další hláška protivného PC, kterému stále něco chybí, tentokrát harddisk. Po přesvědčovací procedůře v BIOSu najde kompjůtr disk větší než obvykle. Místo 2GB najde disk o kapacitě 136GB a já z tohoto upgrade radost věru nemám. Při dalším spuštění, kdy máme klávesnici, disk i monitor je zobrazena hláška, že nemáme MBR, což lze volně přeložit jako, že nemáme šanci. Nacvičuju si cestu domů a vyzvedávám další kompl, který by mohl onen raněný suplovat. Po všech peripetiích a přípravách se odmítá domluvit s tiskárnou a je po dalších nadějích.
Nutnou potřebu zázraku vytušil Patrik Ištok a donesl z auta notebook a další příslušnosti, díky kterým se mohlo pokračovat. DÍKY!
Raní stávkování techniky bylo předzvěstí dne plného stávek. K odmítavým počítačům se přidala neochota nasazovačů (ne všech) a když se přidalo i moje závodní auto, bylo to na mě tak akorát. Různé předměty i různé výrazy řezaly vzduch jako vystřelené šípy s jedovatým hrotem. Zbalil jsem věci a bral se k domovu.
Žeby konec tohoto nářku? Ne. Na parkovišti jsem zjistil, že nemám auto. Zcela zničen jsem si chtěl dát panáka, jenže nebylo kde. Totálně jsem rezignoval, zasedl za PC a odkočíroval konec závodů. A tak jsem se na sobotu těšil.
Průběh závodů si přečtěte na stránkách Igora Vlahoviče, který se víc než na emoce soustředil na jízdu.
JM