Absence našich jedniček na zahajovacím závodu nahrávala jasně nám, co se jinak flákáme na posledních pozicích, že bychom snad mohli, …
Libor dostál svému slovu a osedlal Reja. Po zjištění, že se tříďákem nestartuji v “plechovkách” mu Jakub narval do auta 250KW a odstranil automatickou převodovku, která, jak je známo na sportovní jízdu, .. nic moc. Rozjížďky vypadaly jasně pro Libora, neb já jsem se svým motorem absolvoval první kola, první zkušenosti. Na parkety není důležité, co je pod kastlí, spíše co je v rukách. A když je tam na….
A tak mé jízdy byly zprvu velmi rozpačité a o nějaké stopě, nemůže být ani řeči. Začínal jsem na 35% a i tak se mi to zdálo s převodem 10 ještě rychlé. V druhé rozjížďce ještě míjím, po střeše odpíchnutým dvojitým Ritbergrem /nevím jak se to píše a hledat to nebudu/ Martina, stojí mne to křídlo a kastle je po dopadu čelně do lavičky zcela vejpůl. Martin vypadá, že to přežil. Mezi kávou a cigaretou, co vybyl čas lepím izolepou trosky karoserie. Finalovky nastupujeme a k mému zjištění i s třetím Liborem, specialistou na gumové tuhé směsi a jejich řezání. Vondrysem. Ve společné skupině. Můj startpost č.6 jsem obsadil vždy, když jsem měl jet. Kupodivu. Takže jsem se nezakecal. Libora jsem moc často nepotkával, jen když mne jel o kolo. Tvrdě bojoval Petik, který po mně šel hlava nehlava. Bez ohledu na týmovou kolegialitu. Vlastní souboje v našem týmu mi komplikovaly stíhací jízdu na Libora. Libor dokonce z úsporných důvodů jel jeden a tentýž pak 4200 2x po sobě a ještě z něj vybil 1170mAh!!!!! Bohužel, na moji radu, že odjede i třetí jízdu, ……bohužel, …no nedal, ………safra na moji dobrou radu.
…… a tak si to hasím, tuším ve třetí finálovce a najednou za vlásenkou, přidávám tam pomalu abych to neurval, /u empire/ koukám v jízdní dráze Křemílek s Vochomůrkou na štatlu. Tak jsem dal reverz, Poslechlo. Stál jsem na místě. Jen tak trochu, naboural Křemílkův palec. A tak si říkám, jsem to ale blbec, závodím, a on je dávno konec. No konec měli Křemílek s Vochomůrkou, pravda, pravdu,…. konec sice nebyl, darmo jsem parkoval auto k mantinelu. Pravdu měli v tom, že v zásadě nerozhoduje kdo rozškubne tu pomyslnou pásku první. Teda alespoň pro mne ne, neboť já si to jedu “užít”.
Možná Vochomůrka, co Křemílka nezastavil, neb nabyl téhož přesvědčení, že je konec, má výčitky, že to byly ty sekundy co mne dělily od příčky nahoru ????? teda před Libora.
Sice se za sportovce již nějaký rok nepočítám, beru to ovšem sportovně. Dnes náhoda pomohla Liborovi, zítra pomůže mě!!
……………………………. Pochopil jsem, že se bude muset leda tak stát zázrak, nebo Libor by musel něco roztřískat, abych se dostal před něj. A nakonec to vypadalo, že to snad i vyjde, to když mu docházely baterky. Žel můj stájový kolega Petik mne zaměstnával na tolik, že jsem musel spoustu energie vyplýtvat na udržení se na trati!!!! 2x jsem Petika předjel a 2 x mne nekorektně vzal přes mantinel zkratkou a zas byl zcela nepochopitelně přede mnou. Nebýt to stájový kolega, podávám protest.
“Kdo to teď pose.., tak je namydlený”
….. hlásí Libor, třímající heblo s anténou při nástupu do poslední finálovky. To platí pro něj, pro mne, pro Petika a světe div se i pro Libora……….Vondryse. Ten se svojí kvalitní jízdou díky svému pokroucenému podvozku, probojoval až mezi nás, na čelní chvost. Do poslední finálovky volím strategii buď a nebo. Sahám po rádiu a nastavuji pro Novak, který se evidentně fláká, celých 39% výkonu. Nakonec ještě jedno lupnutí přidám, 40% Pro jistotu. Tedy o celé 4% navíc, to by mělo na Libora stačit. Výkon stačil. Ruce ne. A tak při konečném škrtání a sčítání:
Vondrys 14
Libor 15
Karel 16
Petik 17
Zaplať za ty dary, hned ráno, se nedostavil jiný než chrchlavý zvuk z reproduktorů. Nebylo co rozhodovat, poloha OFF na koncovém stupni to jistila. Závod se tedy odehrál v komorním prostředí. Nic kromě řvoucích motorů nenarušovalo jinak zcela poklidnou atmosféru. Mira Křížek se dokonce nenápadně vpasoval do cizí rozjížďky, aby před svou vlastní, ještě trochu na soupeře protrénoval. …………….. A trumpeta, kterou časomíra ukončovala jízdy, jako by odjakživa k tomuto koloritu patřila, …pak se nakonec trumpeta ozvala 3x a to byl fakt konec. Měl jsem nabito, asi bych klidně na ty švédy vylezl ještě jednou. Ale Libor mi oznámil, že kromě rozpravy, budu i vyhlašovat. Tak to je fakt konec, konec naděje Libora předjet.
Špička startovního pole nechť promine, že zde není zmínka. Jistě se najdou povolanější. My z chvostu bychom to mohli vidět pokrouceně.