V sobotu 24.3.2007 jsme navštívili závody ve slovenské Trnavě. K výletu se nechal zlákat kompletní tým STS - Milan, Mira a Ríša, posádku druhého vozu jsem tvořil já s Jakubem a Víťou.
Místo závodu jsme po drobných komplikacích úspěšně nalezli. Přivítala nás starší, ale prostorná hala s kobercovou tratí o málo větší, než na jakou jsme byli zvyklí ve "staré" prostějovské tělocvičně ZŠ.
Sešlo se přes 50 jezdců ve 4 kategoriích - Stock, Stock 19T, Expert(OPEN) a Mini-truck. Všichni jsme se přihlásili do OPEN, STSka a já navíc i do trucků, aby jsme se náhodu nenudili. Systém závodu byl identický s naším MČR, tzn. 4 rozjížďky plus 3 finále. Všechny kategorie se jely na 5 minut. Finále se jely po 8mi jezdcích.
V tréninku jsme odhalovali záludnosti tratě, vymezené nízkými dřevenými hranoly a poklicemi. Zvlášť jedno místo - první zatáčka - bylo velmi "vydařené": pokud jezdec netrefil nájezd měl velkou šanci, že skončí v házenkářské brance postavené u zdi hned vedle trati.
V rozjížďkách se nám dařilo se střídavými úspěchy. Mně se teda nedařilo vůbec - sice jsem skóroval nejvíc "branek" v první zatáčce, ale jak mi kluci dodatečně vysvětlili - na ty se nehrálo :-) S jedinou dojetou rozjíždkou (počítaly se dvě) jsem nemohl pomýšlet na pozici v A finále. Oč míň jsem toho najezdil, o to víc jsem toho rozlámal. Rozlomením zadních hliníkových držáků vejpůl, jsem se prý dokonce stal snad prvním komu se to kdy podařilo. Něco v podvědomí mi ale říká, že tímto prvenstvím bych se asi neměl až tolik chlubit... Nakonec jediným, kdo se do A dostal byl Kuba a nutno říct, že zaslouženě. Ostatní jsme se sešli v B-finále, které se po odstoupení několika dalších jezdců, stalo téměř výlučně naší-zlínskou záležitostí. Přiznám se, že úroveň "domácích" jezdců mně překvapila. S nejlepšími jsme se při vší snaze nemohli srovnávat. Zvitězil Oskar Malatinský s Tamyii TRF-415, který budil pozornost nejen perfektním zázemím a precizním přístupem, ale i svým rudým Mustangem GT na parkovišti před halou.
Zatímco v desítkách jsme od domácích dostali slušně napráskáno, v minitruckách jsme si trochu spravili chuť a kromě prvního místa jsme obsadili zbylé stupně vítězů, i místa těsně za nimi.
Přes velkou účast se všechno stihlo odjezdit ve výborném čase. Organizace klapala opravdu bez problémů, jedním slovem - odsýpalo to. A tak jsme domů vyráželi v dobré náladě a s vědomím, že i ten večerní fotbal v TV stihneme. Nebylo nám ovšem přáno...
Zpáteční cestu jsme si totiž opět zpestřili malou havarií - tentokrát to nebylo kolo kutálející se po cestě, ale vzrostlý srnec neústupně stojící v jízdní dráze. Srážku ve stovce nepřežil. Bohužel ani moje C4 nevyvázla bez újmy a kdo zná moje peripetie s tímto vozem nepřestává kroutit hlavou. Plyne z toho jediné ponaučení: příště jede první Milan! :-)
Několik fotek naleznete zde