Tak máme to za sebou. Setkání mistrů a současně i poslední klubový závod letošní sezóny.
Pro vcelku početnou partu, začaly závody tradičně už v pátek večer přípravou trati. Trať byla hodně speciální: půlka koberec, půlka parkety, 3 skoky, průjezd umělou trávou... Track design studio Bábovský odvedlo opět velmi dobrou práci. Honza Matyáš jako hlavní garant akce, vybalil PC s vlastnoručně, speciálně na tuto akci připraveným softwarem, projektor a startovací světla alá Formule 1. Stavba trati a nachystání všech těch „serepetiček“ kolem nám zabrala o něco víc času než obvykle. Ale vše jsme úspěšně zvládli a před půlnocí bylo hotovo. Většina stihla i potrénovat – jedna z mála výhod pro ty, kteří obětují páteční večer a přijdou pomoct s přípravou závodů.
Ráno se startovní pole, až na několik málo omluvených výjimek sešlo v plánovaném počtu. Trať nebyla vůbec snadná a tak se hodně trénovalo. Po společném focení a krátké rozpravě se mohlo začít závodit. Hned zpočátku se začala projevovat náročnost tratě a zejména volba různých povrchů se ukazovala jako oříšek. Kombinace slick – parkety se některým jevila přímo smrtelná, jiným zase jízda bokem maximálně vyhovovala. Většina pilotů se ale cítila mnohem jistější na kobercové části tratě.
Všichni byli asi hodně zvědaví na srovnání jezdců z různých „odnoží“ našeho RC sportu. Jezdci z Intercupu a RC Rally přistoupili k společnému klání s „okruháři“ zodpovědně a s odhodláním poprat se o co nejlepší výsledek. Již v průběhu závodů se ale začalo ukazovat, že prim budou hrát pravidelní účastníci okruhových závodů. Přece jenom jistá výhoda domácího prostředí, zkušenosti s řízením z tribuny, a snad i převaha v použité technice byly rozhodující. Přestože do bojů o celkové prvenství nikdo z rallye specialistů nezasáhl, rozhodně nezklamali a svým dravým jezdeckým stylem přispěli k dramatické podívané v celém průběhu závodů.
A jak to nakonec celé dopadlo? Osmička nejlepších se sešla ve čtvrfinále, ze kterého se vyřazovacím způsobem postupovalo přes seminále až do závěrečného souboje dvou posledních neporažených jezdců. Už v závěru rozjížděk děsil soupeře a současně uchvacoval diváky svým naprosto perfektně fungujícím autem Jakub Černý a do závěrečných bojů nastupoval jako jeden z největších favoritů. V osmičce nejlepších ho doplnili Martin Bábovský, Petr Novotný, Honza Matyáš, Matěj Bábovský, Víťa Křemeček, Ríša Granát a Luboš Španěl. Vyřazovací boje nabídly napínavou podívanou. Pro Luboše Španěla a Víťu Křemečka byla učast v osmifinále určitě úspěchem. Velkým a příjemným překvapením byl výkon Matěje Bábovského, který prohrál až díky technické poruše a smůle v semifinále. Na Jakubovi si vylámali zuby celý den skvěle jedoucí Honza Matyáš a Martin Bábovský. Semifinále Martin – Jakub bylo napínavé a jak se nakonec ukázalo Martin byl jediný jezdec, který dokázal v závěrečných bojích s Jakubem alespoň držet krok. Richard Granát – v poslední době nejúspěšnejší pilot týmu STS – sice nestačil na skvěle rozjetého Matěje Bábovského, ale určitě byl s výkonem spokojený. Petr Novotný tentokrát nebyl úplně v top formě a, jak sám uznal, do finále se dostal i díky velkému štěstí v semifinálovém souboji s Matějem. Před finále s Jakubem se ještě snažil zariskovat volbou nevyzkoušených pneu, ale tento risk mu hrubě nevyšel a finále se tak místo souboje o prvenství proměnilo ve spanilou jízdu letošního Mistra mistrů – Jakuba Černého. Jakubovo vítězství bylo pro hodně jeho soupeřů překvapením, ale vyhrál naprosto zaslouženě. Naplno se ukázalo, že nejenom dobré ruce, ale i dobré nastavení auta jsou nezbytné ingredience. Jeho auto fungovalo zejména na parketách o třídu lépe než ostatním a jeho jízda „jako po kolejích“ přiváděla soupeře k zoufalství. Jakube – gratulujeme!!
Setkání mistrů je tedy úspěšně za námi. Sluší se poděkovat těm, kteří se o hladký průběh nejvíc zasloužili: Hlavní pořadatelství měl na triku a o komentování jednotlivých jízd se výborně staral Honza Matyáš. Jak při tom stačil i připravovat svoje auto a závodit (a ne ledajak), pro mně navždy zůstane záhadou. Drobnou vadou na kráse byla absence důstojného závěrečného vyhlášení, což bychom do příštího ročníku měli zvládnout dopilovat.